Dali nám stabilitu a nechali nám naši firemní kulturu

Když se původní vlastníci Orbitu rozhodli, že chtějí firmu prodat, toužili jsme se dostat pod křídla někoho, kdo nám dá něco, na co jsme nebyli zvyklí - stabilitu. To byla naše první myšlenka. Opřít se o silnou skupinu a začít svobodně dýchat.

Později se ukázalo, že jsme získali mnohem víc, než jsme si dokázali představit. Nechali jsme se adoptovat do podporující rodiny, která umí pomoct, nasměrovat, ale zároveň nám „nekecá do výchovy“. S přibývajícím časem jsme si uvědomili, že v rodině jsou kromě nás i další adoptovaní sourozenci - zajímavé firmy, díky kterými se můžeme dostat k dlouhodobým zakázkám. Vzájemně se tak doplňovat. A že jsme jako sourozenci silnější.

A jak probíhalo vyjednávání? Když jsme si podali ruce, Honza Kout (původní CEO SUDOP CIT) nám dal slovo, že tohle spojení bude na dlouho. Takové sliby se do smluv nedávají, to prostě musíte lidem věřit. Během celého vyjednávání byl naším nejbližším partnerem, pro kterého to byla, bohužel, poslední transakce.

Jeho nástupce, Jirka Živnůstka, dodržel všechno, co jsme si domluvili a to je hrozně cenný přístup. Takové „dealy“ jsou prostě o podání rukou. Záleží na tom, co se odehrává na osobní rovině. Chcete vědět, že partnerům můžete věřit. A představte si, že člověk, se kterým tři čtvrtě roku jednáte, tady najednou není. Napadne vás, co bude dál a co ze všech neformálních slibů bude platit. Pro nás bylo nesmírně důležité zjistit, a to bylo úžasné, že Honzův nástupce Jirka všechny neformální přísliby dodržel beze zbytku.

Ceníme si taky toho, že ta nová pečující rodina nás nenutila, abychom se stali dítětem v internátní škole, které nosí stejné uniformy jako všichni a chová se podle pravidel, která platí pro všechny. Právě naopak, mohli jsme si ponechat naše pomyslné slávistické dresy, naši identitu, naši firemní kulturu. Nikdo nás nenutil, abychom se nákupem převlékli za Spartu a zahodili všechno, co jsme vybudovali.